CCL a tibetští teriéři
Tibetský teriér patří mezi zdravá, nepřešlechtěná plemena, dožívající se vysokého věku. Přesto existují některá hlediska, na která by měli zodpovědní chovatelé dbát, aby nedocházelo ke zhoršování celkové kvality zdraví plemene: známá jsou především preventivní opatření proti dysplazii kyčlí, PRA a LL.
Ceroidní lipofuscinóza psů (canine ceroid lipofuscinosis, CCL) je dnes mezi chovateli
tibetských teriérů velmi diskutovaným tématem. Ne snad proto,
že by se u tibeťanů tato nemoc vyskytovala častěji než u jiných,
která jsou touto zákeřnou nemocí také postižena, ale jde o poměrně nedávno
zjištěné onemocnění, které samozřejmě solidním chovatelům dělá starosti a ti se
snaží najít cesty, jak jejímu možnému rozšíření předejít. (Více obecných informací
o onemocnění najdete v samostatném
článku >>>.)
CCL byla i hlavním tématem na světových kongresech chovatelů tibetských teriérů již
od roku 2003.
Vyskytla se už CCL u českého tibetského teriéra ?
Zatím byl zveřejněn jeden případ postižení a několik případů přenašečství. S tím, jak se bude zvyšovat počet zveřejněných výsledků genetického vyšetření, budou se naše znalosti o situaci v českém chovu upřesňovat.
V jakém věku se CCL u tibetských teriérů objevuje ?
U tibetských teriérů je výskyt onemocnění na rozdíl od většiny jiných plemen pozdní - první příznaky se mohou objevit mezi čtyřmi a šesti lety, nemoc ale plně propukne obvykle až mezi šesti a osmi lety.
Jak dlouho je CCL známá u tibetských teriérů?
První zprávy pocházejí z USA z 1. poloviny 90. let 20. století. Šlo však tehdy o ojedinělé informace o tom, že některé případy postižení zraku, diagnostikované původně jako progresivní retinální atrofie (PRA), jsou ve skutečnosti CCL. Jako jisté raritě tomu tehdy téměř nikdo nevěnoval větší pozornost. Ta se na onemocnění začala soustředit až v souvislosti se světovým kongresem chovatelů TT v USA v roce 2003.
Jak častý je výskyt CCL u tibetských teriérů ?
Výskyt onemocnění u TT je naštěstí jen ojedinělý.
Jako u jiných onemocnění, i u CCL je nutné počítat s tím, že některé případy nejsou rozpoznány a jsou zaměněny s jinými nemocemi nebo s přirozenými příznaky stárnutí. Může se také stát, že se nemoc vůbec neprojeví, protože postižený jedinec uhyne v mladším věku z nějaké jiné příčiny. Bohužel, v úvahu připadá i zatajení některých případů.
Lze CCL z chovu tibetských teriérů vymýtit ?
Hlavním chovatelským problémem byl donedávna recesivní charakter dědičnosti onemocnění, takže nemoc se přenášela z rodičů na potomky často po několik generací skrytě, aniž by se projevila. Důsledná informovanost o postižených jedincích a jejich vyřazování z chovu mohlo vést k omezení výskytu nemoci, zcela vymýtit ji pouze chovatelskou selekcí ale nebylo možné. Vážný problém byl také v tom, že jde o chorobu starších psů, takže postižený jedinec v době, kdy onemocněl, už ani sám nemusel působit v chovu, ale mohl mít celou řadu potomků v několika dalších generacích.
(Více o autosomálně recesivní dědičnosti najdete zde >>>.)
Naděje na vymýcení nemoci tak ležela jedině ve zmapování její genetické podstaty na bázi identifikace "zodpovědných" genů v DNA, na čemž se intenzivně pracovalo především na genetických pracovištích v Německu a USA. Největší německý klub Internationaler Klub für Tibetische Hunderassen (KTR) založil v souvislosti s genetickým výzkumem databázi DNA všech tibetských plemen, od ledna 2006 s povinností všech chovatelů poskytnout do databáze krevní vzorky svých chovných jedinců. Na začátku roku 2011 bylo v databázi již více než tisíc genetických vzorků.
V roce 2010 došlo k zásadnímu převratu, který může vést k likvidaci onemocnění v celé světové populaci tibetských teriérů. Na genetickém pracovišti university v Missouri a později i na universitě v Hannoveru došlo k objevu genetické podstaty onemocnění a byl vyvinut test DNA.
Existuje u TT více postižená linie nebo chovatelská stanice nebo naopak linie zdravá, nepostižená ?
Převládají názory, že nemoc přišla do Evropy ze severní Ameriky, především z USA. Podporuje to také fakt, že známé případy v Evropě jsou z převážné většiny u jedinců, kteří mají v předcích americké importy. Lze však říci, že výskyt nemoci je přibližně stejný u všech linií, protože v průběhu času docházelo k jejich prolínání.
Dnes, kdy je možné provádět testy DNA, je ale otázka zatížení jednotlivých linií bezpředmětná, protože genetické testy umožní onemocnění vymýtit bez zřetele k tomu, z jaké linie ten který jedinec pochází.
Kde najít další informace o CCL u tibetských teriérů?
Caninegeneticdiseases.net - stránka genetického pracoviště university v Missouri věnovaná CCL
DNA Tibeter Info - nejrozsáhlejší přehled výsledků testů DNA, založený na dobrovolných hlášeních majitelů a chovatelů.
Tibetan Terrier International - zde najdete TIIS - mezinárodní informační systém o dědičných nemocech tibetských teriérů, spolu se seznamy jedinců postižených PRA, LL a také CCL a informacemi o světových kongresech chovatelů TT
www.vmdb.org/pra_TT.html - stránka CERF o problematice záměny PRA u tibetských teriérů s CCL
Napsáno s použitím zahraničních pramenů a literatury.
Budeme vděční za připomínky čtenářů i za další otázky a budeme na ně hledat odpovědi.
V případě dalších poznatků o onemocnění bude tato stránka aktualizována.
Zpracovala Simona Jemelková, Sengge (srpen 2005, aktualizováno v lednu 2011)