Světová výstava v Dortmundu 30.5.2003

Simona Jemelková

Letošní světovou výstavu psů v Dortmundu spojil největší německý klub tibetských plemen KTR s druhým ročníkem prestižní výstavy, kterou nazval TIBET DOG EUROPE. Ve čtvrtek 29.5. byla v Hammu výstava pořádaná klubem a v pátek pak tibeťáci soutěžili na "světovce" v Dortmundu.

Protože v západní Evropě jsou tibetští teriéři daleko oblíbenější než u nás a v Německu jsou vysloveně populárním plemenem, byl počet přihlášených psů velmi reprezentativní: v Hammu to bylo 116 tibetských teriérů, v Dortmundu dokonce 170 ! Na světové výstavě tak byl tibetský teriér nejpočetnějším plemenem deváté skupiny FCI.

Pochopitelně nejvíce přihlášených tibeťáků bylo z pořadatelské země Německa, které má navíc v současné době podle mého názoru i světově nejrozvinutější chov tibetských teriérů. Na světovce byli tibeťáci z chovu šestnácti zemí, z toho 93 německého původu, po deseti původem z Finska a Holandska, devět ze Švýcarska, po osmi z Velké Británie a České republiky (!), šest z Francie, pět ze Švédska, po čtyřech z Belgie, Itálie a Kanady, tři z Dánska a USA, po jednom původem z Rakouska, ze Slovenska a Slovinska. Měli jsme radost především z účasti vystavovatelů z Velké Británie, kteří mohli přijet zásluhou otevírajících se hranic Evropské unie, což v minulých desetiletích vinou přísných britských karanténních předpisů nebylo možné.

Čekala jsem, že větší bude zastoupení Finska. Zdá se, jako by se dříve v chovu TT dominující Finové ocitali poněkud v útlumu. V minulých letech bylo poměrně velké množství tibeťanů vyvezeno z Finska do řady evropských zemí, nyní spíš naopak Finové oživují chov a dovážejí řadu nových jedinců či kryjí v zahraničí. Na výstavě předvedení "Finové" byli velmi výrazní, většinou je bylo možné na první pohled poznat podle poněkud "amerikanizované" stavby těla, také se strmější přední frontou a s poněkud odlišným typem poněkud delší hlavy.

Organizace výstavy byla standardně německy kvalitní. Určitým problémem bylo to, že se tibeťáci posuzovali ve třech kruzích současně a že kolem kruhů bylo poněkud těsno. Při mimořádném počtu 170 přihlášených jedinců (mimochodem na evropském kontinentě je to pokud vím rekord), to ale prostě jinak ani udělat nešlo.

Vládla velmi pěkná nálada, setkali jsme se s řadou starých známých a řadu nových přátel jsme poznali na přátelském setkání v předvečer výstavy. Chovatelé tibeťáků jsou především entuziasté a i když mezi nimi vládne konkurence jako ve všech druzích sportu, tak vzájemné sympatie dané společným zájmem podle mých zkušeností překonávají všechny bariéry. Závěrečná "finále", při kterých běhali nejlepší jedinci o nejvyšší tituly, měla úžasnou atmosféru, se skandovaným vytleskáváním obecenstva kolem kruhů. Přála bych to každému zažít !

Celková úroveň předvedených tibetských teriérů byla úžasná. Viděla jsem už řadu velkých výstav a rok za rokem je vidět pokrok, se kterým jde kvalita nahoru. Být v kůži rozhodčího při takovéhle účasti vůbec není lehké !

Rozhodčí byli tři. Mladé psy (dorost a juniory) posuzovala finská rozhodčí Elina Tan-Hietalahti, dospělé psy známý německý specialista na tibetská plemena Hans-Joachim Bracksieck, feny pak další finská posuzovatelka Marja Talvitie. Neměla jsem ale pocit, že by rozhodčí nadržovali "svým" lidem, přestože zvítězil německý pes a finská fena. Posuzování bylo celkově objektivní a udělená ocenění "seděla". Vzhledem k tomu, že celková úroveň vystavovaných jedinců byla velmi vysoká, bylo však aspoň pro mé oči umístění v pořadí často věcí osobního vkusu rozhodčích, protože z "výborných" mohla být v pořadí aspoň polovina. (Doložit to lze i srovnáním výsledků z Hammu a Dortmundu, kdy rozdílní rozhodčí došli k různým výsledkům, i když ti nejlepší byli většinou v pořadí po oba dny.)

Nebudu počítat, jaké bylo zastoupení "Lamleh" a "Nelamleh", protože takové členění je dnes již poněkud překonané a je třeba rozlišovat především na kvalitní a nekvalitní tibeťáky. Pro skalní příznivce té nebo oné linie však mohu říci, že Lamleh vítězně táhnou světem a že aspoň dvě třetiny předvedených tibeťanů měly minimálně polovinu krve Lamleh. Už dávno neplatí, že Lamleh mají všeobecně horší srst. Na výstavě řada jedinců s nejkrásnější srstí byli právě zástupci Lamleh. Za ty necelé dvě desítky let od "návratu Lamleh" na výsluní zájmu udělali chovatelé obrovský pokrok a někdejší déle se vyvíjející, více zvlněná, jemnější srst s nadměrně vyvinutou podsadou už je vidět podstatně řidčeji než dříve.

Černá je opět "in" ! Podle mého odhadu dobré dvě třetiny předvedených tibeťáků byly černé jen s malými bílými znaky a naopak bílých tibeťáků bylo jen pár. Jedním z důvodů je zřejmě objevení vrozené hluchoty vázané na bílou barvu. Další příčinou bude to, že ať se to příznivcům světlých barev líbí nebo ne, černá je velmi elegantní barva a černý tibeťák vždycky působí výrazněji než světlý, mimo jiné i proto, že černá srst bývá často hladší, lesklejší a tedy atraktivnější než světlá. V neposlední řadě pak černá barva psa opticky zmenšuje, což u tibeťáků, kteří poměrně často přerůstají, taky má svůj význam.

Nejvzácnější barvou je u tibeťanů všeobecně black and tan, takže ani v Dortmundu nebyla skoro vidět. Nevšimla jsem si rovněž ani jednoho tibeťáka zlaté, žemlové nebo bílozlaté barvy (tedy pravé zlaté, nikoliv "zlatého sobola"). Je vidět, že chovatelé tuto barvu opouštějí, především vzhledem k proměnlivému pigmentu nosu a světlejším očím, které často přináší.

Průměrná výška předvedených tibetských teriérů rozhodně nebyla malá, i když proti předešlým letům se poněkud snížila. I tak byli psi většinou kolem horní hranice standardu nebo mírně nad ní, dříve obvyklé přesahy nad 42 cm však už téměř nebyly vidět. Stejně tak u fen dříve častou výšku nad 40 cm uvidíme už jen velmi zřídka, velká část předvedených fen měla dokonce pod 38 cm. Podle mého odhadu však ani jeden pes nebyl pod 38 cm a fena pod 35 cm.

Světovým vítězem mladých se stal pes z kanadského chovu, žijící v Itálii, Dalghani´s Ma Ni Kar Lo, atraktivní sobolí pes pocházející z Lamleh linie. Ve fenkách se světovou vítězkou mladých stala další zástupkyně Lamleh, černá Ta-ra-ni Lamleh von Nama-schu.

Titul "světový vítěz" ve psech získal velmi pěkný černý německý pes Tschal-pa´s Amchou-Dawa. (Členy klubu jistě bude zajímat, že se stal shodou okolností otcem jednoho z letošních českých odchovů, štěňat v chovatelské stanici Djomo-Gangkar.) Světovou vítězkou i nejlepší fenou plemene se stala fena ze třídy šampionů, černobílá finská Falamandus Elle Sans Egale. Ve psech však nastala zajímavá situace, když se světový vítěz v závěrečných soutěžích nestal zároveň nejlepším psem plemene. Porazil ho první pes ze třídy čestné, mnohonásobný vítěz mnoha nejprestižnějších výstav, již téměř jedenáctiletý Ski-La-Kyi Norbu. Tento mimořádně atraktivní černošedý pes se nakonec v konkurenci s nejlepší fenou stal také vítězem plemene.

To, co jsme na výstavě měli možnost vidět, nám přineslo velikou radost, především však motivaci a inspiraci do další chovatelské činnosti. Český chov se od začátku 90. let velmi zlepšil, velmi dopředu však šel celý svět a tak musím volky nevolky přiznat, že stále máme v našem chovu co zlepšovat. Moc se těším, až na některé budoucí "světovce" bude český tibeťák běhat za skandovaného potlesku o pořadí !

(otištěno ve Zpravodaji TTC 30/2003)

Výsledky výstavy s fotografiemi najdete na show webu: