Dysplasii kyčelních kloubů sleduji již řadu let. Za tu dobu se mi za spolupráce s dalšími chovateli podařilo shromáždit takové množství výsledků, že z nich jde vytvořit statistický přehled, ukazující velmi názorně, jak jsou co nejúplnější informace o výskytu dysplasie důležité a jak můžou napomáhat při omezování jejího výskytu u budoucích generací plemene.

Jako podklad pro následující přehled statistiky HD posloužily výsledky vyšetření dysplasie z celého světa, především ovšem ze zemí, se kterými máme úzké chovatelské kontakty. Jsou to vedle našich českých údajů především systematické přehledy z Německa, dále rovněž údaje z Finska, ze Slovenska a Slovinska, jednotlivě i z Belgie a dalších zemí. Celkem jsem měla v době vypracování statistiky k dispozici 1317 výsledků vyhodnocených podle pravidel FCI.

Z první tabulky je patrné, že výskyt dysplasie u tibetských teriérů není ve srovnání s některými jinými plemeny nijak vážný, i když ho nelze podceňovat. Rovněž je zřejmé, že celkové výsledky HD v ČR téměř nevybočují z  průměru tibetských teriérů ve světě, i když horší výsledek zejména ve vyšších stupních dysplasie je varovný a nabádá k velké opatrnosti v dalším chovu.

tabulka č.1:   

	dysplasie celkově 1317		dysplasie v ČR + SR 99
HD-A negativní	66,1 % 871	89,7 % 1181	70,7 % 70	87,9 % 87
HD-B hraniční	23,6 % 310		17,2 % 17
HD-C lehká	5,8 % 77	10,3 % 136	3,0 % 3	12,1 % 12
HD-D střední	2,8 % 37		4,0 % 4
HD-E těžká (vč.luxace)	1,7 % 22		5,1 % 5

Protože se povinné vyšetřování dysplasie dosud neprovádí všude a někde se provádí teprve několik let, nebyly u všech mě známých výsledků (celkem 1317) známy i výsledky dysplasie rodičů. Proto byly pro další podrobnější přehled (tabulka č. 2) vybrány ty případy, kdy byl stupeň dysplasie znám nejen u konkrétního jedince, ale i u obou jeho rodičů - celkem jde o 898 případů.

V tabulce byly zachyceny ty případy spojení, které byly podle našeho chovatelského řádu přípustné. (V řadě zemí stejně jako u nás nejsou tibetští teriéři s lehkou dysplasií z chovu vyloučeni, v praxi však k jejich chovnému využití dochází velmi zřídka.)

Z tabulky jednoznačně vyplývá, že již stupeň "B" u jednoho z rodičů zvyšuje míru rizika postižení potomstva. U spojení jedinců bez dysplasie je pouhých 6,7 % potomků s postižením, u spojení kde jeden z rodičů má hraniční stupeň "B", je výskyt dysplasie již 10,7 %, což je ovšem stále ještě slušný výsledek odpovídající prakticky celkovému průměru.

tabulka č.2:   

	HD-A negativní	HD-B hraniční	HD-C lehká	HD-D střední	HD-E těžká
populace celkově 898	67,2 % 603	22,0 % 198	6,3 % 57	2,6 % 23	1,9 % 17
	89,2 % 801		10,8 % 97
rodiče A + A 462	76,0 % 351	17,3 % 80	3,7 % 17	1,3 % 6	1,7 % 8
	93,3 % 431		6,7 % 41
rodiče A + B 300	62,7 % 188	26,6 % 80	7,7 % 23	2,3 % 7	0,7 % 2
	89,3 % 268		10,7 % 32
rodiče A + C 50	50,0 % 25	36,0 % 18	6,0 % 3	2,0 % 1	6,0 % 3
	86,0 % 43		14,0 % 7
rodiče B + B 58	44,8 % 26	29,3 % 17	13,8 % 8	6,9 % 4	5,2 % 3
	74,1 % 43		25,9 % 15
rodiče B+C, B+D, A+D, C+C, D+D 28	46,4 % 13	10,7 % 3	21,4 % 6	17,9 % 5	3,6 % 1
	57,1 % 16		42,9 % 12

U spojení jedinců "A+C" nebo "B+B" jde o poměrně omezený vzorek populace a uvedené výsledky je tedy nutné brát pouze jako orientační. (Ve srovnání s typem spojení "A+A" nebo "A+B" k němu chovatelé přistupují daleko méně, s vědomím rizika takového spojení.) Tabulka také toto riziko jednoznačně potvrzuje, neboť výskyt dysplasie u spojení jedinců "A+C" je více než dvojnásobný (14 %) oproti spojení "A+A" (6,7 %) .

Ještě horší je to však u spojení dvou jedinců s hraničním stupněm "B", tedy vlastně dosud bez dysplasie, kde je u potomstva výskyt dysplasie oproti rodičům negativním dokonce téměř čtyřnásobný (25,9% oproti 6,7 %). Horší výsledek než u spojení "A+C" je ovšem logický – u těchto spojení byli pro jedince s dysplasií "C" často používáni partneři, o nichž je známo, že jsou zlepšovateli HD. Dysplasie se tedy u jejich potomků neprojevila v takové míře jako u potomků jedinců "B+B", kde je pravděpodobnější, že oba rodiče jsou aspoň do jisté míry geneticky na HD zatíženi.

Samostatná rubrika "ostatní" shrnula v tabulce ty případy, kdy došlo ke spojení jedinců s takovým stupněm dysplasie, které dnes chovatelské řády obvykle nepovolují (4x B+D, 13x B+C, 2x D+D, 6x A+D, 3x C+C). Jde většinou o případy, ke kterým došlo před zavedením povinného vyšetřování a které byly později z chovu vyloučeny. Přestože i zde máme málo výsledků (celkem jen 28), je zřejmé, že výskyt dysplasie dosahuje hrozivého procenta 42,9 %, blíží se tedy polovině všech vyšetřených jedinců.

V uvedeném přehledu nemohly být brány v úvahu další podstatné faktory – tedy především stupeň postižení u prarodičů, eventuelně stupeň postižení sourozenců rodičů. Tyto údaje podstatným způsobem doplňují obraz daného spojení a významně napomáhají odhadnout míru rizika výskytu dysplasie u budoucích štěňat. Každý svědomitý chovatel by tedy měl při plánování svých vrhů důsledně studovat rodokmen budoucího vrhu nejen s ohledem na exteriér štěňat, ale především s ohledem na jejich zdraví.

---

Simona Jemelková, Sengge (otištěno ve Zpravodaji TTC 23/2000)