V sobotu 6.8.2011 jsme se v 10 hodin sešli před obcí Hvězda v oblasti Chráněné krajinné
oblasti Kokořín. Přesto, že léto a dovolené byly v plném proudu, dorazilo 16 lidí
s 15 psy (z toho jeden netibeťák :o). Nejmladšímu psímu účastníku Aishimu
byly 3 měsíce a nejstarší byla jeho čerstvě osmiletá mamina Anda.
Tentokrát jsme měli i mezinárodní účast - polské paničky s čubinkou z českého chovu
(ti dorazili od Katovic) a česko-německá panička s fenkou německých majitelů,
která je u své chovatelky "na dovolené". Tentokrát se přihlásilo hodně mlaďochů
a trasa byla určitě vybrána skvěle pro takové osazenstvo (děkuji Bruknerům
za spolupráci a chápu, že si Eli, Aishi a Kamina hledání trasy užívali).
Téměř vzápětí po našem příjezdu jsem měla auto jako po terénním závodu, neboť jsem
parkovala vedle louže, a ta byla obrovským zdrojem zábavy ... psů, jasně.
Pokud očekáváte fotky načesaných tibeťáčků, tak vás zklamu, pokud tibetských čuňátek,
pak si přijdete na své. Po úvodním představení všech přítomných jsme vyrazili
na plánovanou trasu dlouhou necelých šest kilometrů. Za chvíli za námi doběhli (doslova)
opozdilci Petra s Honzou a jejich tibeťáčky, kterým postavili do cesty hned několik
objížděk, a tak ačkoliv to měli nejblíže, museli nás dobíhat.
Cesta lesem po deštích vyschla, ale zbylo na ní ještě dostatečné množství různě
čistých či blátivých kaluží. Snad jen madame Žofi se jim vyhýbala, Dup si z nich dělal
bazén a ostatní dostihovou dráhu, k radosti všech zúčastněných.
Bruknerovi pečlivě vybírali trasu, abych jí zvládla já, protože pak už jí zvládne
každý. Žebřík ze dřeva prý zvládnu, je jen kousek nad zemí. Já ho zvládla,
tibeťáci ho vzali útokem. Dojemná byla naše Yusha, kterou trochu vyblokovala
německá účastnice Lottinka, tím, že se v půli žebříku zastavila a panička Petra
jí musela vzít na ruku. Yusha pak zamrzla na místě a dumala, co dál. Nakonec to
vyřešila tak, že se zakousla do vyššího schodu a přitáhla se a tak vyšplhala
nahoru … tibeťáci jsou opravdu chytří a poradí si se vším. Pak ještě vyšlápnout
kopec … ufff … a nejhorší máme za sebou. Po cestě míjíme Léčivý pramen Járy Cimrmana.
Zkoušíme, co z něj poteče, pak si lépe přečteme ceduli, tím pádem nám to dochází
a pokračujeme dál k první zastávce … chyba, musíme pokračovat. První zastávku
okupují jiní turisté s jídlem … varujeme, ať si svačiny dobře hlídají,
mezitím se na ně jejich sváču došli podívat všichni psi.
Pod skalním útvarem Husa je fajn místo na společnou fotku - myslíte, že bude
dostatečně reprezentativní, když chvíli předtím větší část výpravy vzala lázeň
v kaluži ? … No dobře, tady jsme téměř všichni:
Chvíli jsme poseděli a někteří vyrazili šplhat na Husu. My ostatní jsme zůstali
dole a snažili se vysvětlit štěňatům a dorostencům, že je prima si chvíli odpočinout.
A tak jsme odpočívali a dorostenci … každý si domyslí.
A pak už jsme pokračovali dál, cesta už byla jen pohodička. Když jsme byli na cestě
tři hodiny, vzpomněli jsme si na výrok Petry na počátku, že trasu cca pět kilometrů
nemůžeme jít tři hodiny. Ale můžeme, dokonce i déle!
Poslední úsek podél pole tibeťáci nabrali další energii (kde ji ti třeťáci berou,
to mi vysvětlete) a uspořádali závod v obilí. Pak poslední lázeň v kaluži, ať si
to užijí páníčci i po návratu domů, nalodit a hurá do hospůdky.
Náš konvoj vozů by mohl směle konkurovat svatebnímu průvodu … ne, netroubili jsme :o)))
Dojeli jsme do Ostrého a přes počáteční "nedorozumění" s obsluhou ohledně naší
rezervace jsme usedli a hodovali. S plnými břichy jsme naši výpravu postupně
rozpustili, někteří vyrazili domů a někteří ještě na nedalekou kozí farmu pro
skvělé sýry.
Milí přátelé, děkuji za úžasně prožitou sobotu a doufám, že jste si to užili
alespoň tolik jako my. Příště se zase uvidíme!
Radana a Legs-Smoňačky Anda a Yusha
Podrobnou fotogalerii naleznete na Facebooku >>>
Organizace akce, článek: ing. Radana Sojková, ch.st. Legs-Smon
foto: Petra Giehrl, Vendula Fabiánková, Luděk Brukner.
