Světová výstava psů v Poznani 12.11.2006
Tak jako na každou významnou výstavu, i na letošní "světovku" do Poznaně jsme se velmi
těšili. 62 přihlášených tibetských teriérů sice není tak oslnivý počet jak je běžné na
velkých výstavách na západ od našich hranic, nicméně na poměry střední a východní Evropy
to je počet úctyhodný.
Cestu do poznaňského výstavního areálu už známe z evropské výstavy v roce 2000,
a tak jsme před půlnocí začali ukrajovat z téměř 400 kilometrů silnic i silniček, které
tam vedou, přes Jeseníky a Kralický Sněžník. Jak se dalo čekat v půlce listopadu, po cestě
jsme zažili všechny rozmary podušičkového počasí - vítr a vichřici, déšť, sníh, kroupy,
a v horách taky to nejhorší - smetanovou mlhu. Nicméně před sedmou ráno jsme byli šťastně
na místě.
Pořadatelé letos asi usoudili, že bez nějakého toho dobrodružství by byla výstava velká
nuda, a tak připravili návštěvníkům několik překvapení. Vystavovatelé, natěšení dobrou
organizací přihlašovacích formalit, když bylo možné se hlásit online na webových stránkách,
se později nestačili divit.
V původních propozicích byli pro tibetské teriéry uvedeni dva posuzovatelé - pro psy
německý rozhodčí Walter Jungblut a pro feny posuzovatelka z Finska Elina Tan. Když byly
zveřejněny rozpisy kruhů, dozvěděli jsme se, že posuzuje pouze Walter Jungblut a také to
tak bylo uvedeno v katalogu. Na panelu u kruhu však byla paní Elina Tan opět napsána !
Abychom z této informace nebyli příliš vyvedení z míry, udržovali nám organizátoři
chladnou hlavu pomocí nevytopené haly a ledového průvanu z téměř stále otevřených dveří.
V každém kruhu stál od samého rána hlídač, který zabraňoval vstupu a tak nebylo možné
si se psem proběhnutí v kruhu vyzkoušet. Kruh byl obrovský, což byla ovšem jen zdánlivá
přednost, protože se tím stal nepřehledný, navíc byl uprostřed přerušen řadou opěrných
pilířů stropu haly. Vystavovatelé v kruhu občas zabloudili, tu někdo běžel před sloupy,
tu za sloupy, před rozhodčím i za rozhodčím, přes celou délku nebo zase jen kousek.
Když jsem vystavovala ve třídě mladých, tak jsem měla pocit, že některé vystavovatelky
odstoupily, protože prostě z řady vystavovatelů zmizely. Až nakonec jsem si všimla,
že jen zůstaly stát až na druhé straně kruhu, mimo dosah diváků i konkurentů, a v klidu
čekaly na konec individuálního posuzování. Nikdo nemohl nic namítat - kruh přece
neopustily :-)
Dalším problémem chladné haly a velikých kruhů bylo nedostatečné osvětlení, ještě zhoršené
pošmourným počasím. Fotit v takových podmínkách vyžadovalo kvalitní techniku, pevnou ruku,
opakované záběry a velikou trpělivost.
A nakonec musím mezi organizačními nedostatky zmínit to, že výsledky zůstaly pro diváky
tajemstvím, protože nebyly zveřejněny výsledkové tabule. Zapisovatel pouze psal na malé
papíry pořadí prvních čtyř v jednotlivých třídách a házel je na zem vedle sebe,
kde si je návštěvníci po skončení posuzování mohli vyluštit.
Považuji to za zásadní nedostatek, protože znalost výsledků na tak významné výstavě je
pro mě důležitá a tato manýra, zavedená snad na britských nebo amerických výstavách,
rozhodně pro mě není zvyk hodný následování.
Kvalita vystavených TT byla v průměru velmi vysoká a bylo se na co dívat. Byly zde zastoupeny velmi různorodé typy tibeťanů, objevila se jména řady známých chovatelských stanic, takže konkurence byla silná a velmi zajímavá. Ke své radosti jsem si všimla výrazného zlepšení polských tibetských teriérů, se kterými se ti, kteří byli v Poznani k vidění v roce 2000 na evropské výstavě, vůbec nedali srovnávat. Poláci importovali řadu psů z kvalitních linií a především je tu už zázemí nadšených chovatelů, a na kvalitě předvedených tibeťanů je to znát.
Pan Walter Jungblut, který posuzoval psy, je především specialistou pro teriérská plemena,
navíc posuzuje i plemena společenská, a mezi vystavovateli tibetských teriérů není tak
úplně neznámý. Vzhledem k tomu, že v Německu je tibeťan populárním plemenem a na výstavách
je zcela obvyklá účast několika desítek jedinců, čekala jsem, že jeho vkus bude vycházet
z německého typu tibetského teriéra. Při posuzování jsem však byla velmi překvapená,
protože jsem získala pocit, že vlastně žádný názor na určitý typ nemá. Jím ocenění psi
byli velmi různorodí a tak v pořadí stál klidně vedle sebe pes staršího typu s delším
tělesným rámcem, horší linií krku a nízkým nesením hlavy vedle extrémního "showtypu".
Já osobně jsem se s ním víceméně shodla pouze ve třídě mladých, ostatní třídy byly
jako sázka do loterie.
Světovým vítězem mladých se stal v konkurenci sedmi vystavených jedinců atraktivní
černý finský pes Falamandus Knock Out, typický představitel této známé chovatelské
stanice, který ve třídě vysloveně vynikal jak kvadratickým rámcem, krásnou horní linií,
výborným, již vyzrálým osrstěním, tak pružným, dobře rozloženým pohybem, plným energie
a správného odpichu. Na druhé místo byl postaven černobílý Alilah Jackanory českých
majitelek Magdy Šrůtové a Evy Pravdové, který se předvedl ve výborné kondici a krásné
druhé místo si opravdu zasloužil.
Za světového vítěze mezi dospělými byl vybrán německý sobolí pes Tschalpa's Harshimar
Figo Dawa, pes kterého osobně nepovažuji za špatného, ale podle mého názoru na výstavě
byli i lepší. Ráda bych u něj viděla kratší tělesný rámec a předvedení s větší jiskrou.
Posuzování psů skončilo asi deset minut před polednem a rozhodčí se vyměnili. Paní Elina Tan je decentní starší paní, která má s tibetskými teriéry řadu zkušeností i ze špičkových mezinárodních akcí. Podle mých zpráv ji předcházela pověst rozhodčí, která má ráda tibetské teriéry klasického typu bez extrémů, statné, přísně v kvadratickém rámci, a nemá ráda typ tibeťáka s opticky kratšíma nohama. Na výstavě jsem se ještě dozvěděla, že údajně upřednostňuje jedince black and tan. V praxi se však její posuzování a její názor na správný typ tibetského teriéra pro mě staly ještě větší záhadou, než tomu bylo u psů. V pořadí se ocitaly velmi různorodé fenky a podle mého názoru zdaleka ne vždy ty, které ve třídě byly nejlepší.
Protože podle rozpisu na panelu u kruhu měly feny začít ve 12.30, rozhodla jsem se vyběhnout v rychlosti do vedlejšího pavilonu k prodejním stánkům a koupit naší Šivě nějaké "motivační" pamlsky, protože během dopoledne ztratila náladu a začala se na hřeben, klec, vodítko i na běhání tvářit vyloženě otráveně. Ukázalo se, že to byla zásadní chyba. Nic vhodného jsem nesehnala a navíc, když jsem se v letu vracela ve 12.07 na naše místo, ke svému zděšení jsem už zdálky viděla v kruhu nastoupené mladé fenky. Bleskově jsem vytáhla překvapenou Šivu z klece, navlékla jí kolem krku vodítko a vletěla do kruhu, kde už fenky začínaly společně běhat. Obě jsme však byly zpočátku poněkud dezorientované a můj stres se samozřejmě odrazil i na Šivě. Výsledek tomu odpovídal a i když jsme se během dlouhého individuálního posuzování obě uklidnily, do pořadí jsme se nedostaly. Zvažovala jsem pak možnost podání protestu, ale stejně by to nemělo smysl, tak jsem si nakonec musela pro vlastní uklidnění říci, že si za to můžu sama. Od rána jsem už měla tolik příkladů organizačních nedostatků, že jsem měla tušit, že i v tomhle může být problém !
Radost mi alespoň udělalo to, že vítězství ve třídě mladých získala polská trikolórní fenka Fibi z Akacjowej doliny, dcera psa z mého chovu Mindöling Sengge. Je kvadratická, s pěknou hlavou s milým výrazem a s pružným pohybem, pro mě by však mohla mít více zaúhlené lopatky a trošku lépe nosit hlavu. Pro polský chov je každopádně její vítězství velikým úspěchem, protože to bylo poprvé, co se polský tibeťák prosadil v široké mezinárodní konkurenci.
Velikým úspěchem pro další zemi, která je dosud v mezinárodním měřítku mezi chovateli tibetských teriérů téměř neznámá, bylo získání titulu světová vítězka pro maďarskou fenu ze třídy otevřené, A-Cse-Ri Moh'Alma. Její vítězství bylo pro diváky kolem kruhu opravdovou bombou, protože většina z nich si asi parametry světové vítězky představuje jinak. Je to šedosobolí, zejména v pohybu nevýrazná fenka, jejíž nejvýstižnější charakteristikou je asi stručné slovo "průměr". Průměrný typ, průměrná barva, průměrné osrstění, průměrný pohyb. V podstatě jí není co vytknout, ale pro mě postrádá charisma, potřebné pro světového vítěze. Když nakonec získala i ocenění Best of Breed, byla to už jen poslední tečka za smíšenými pocity, které mě po celé posuzování provázely.
Co říci na poznaňskou světovou výstavu závěrem ? Rozhodně jsou tři ze čtyř letošních
světových vítězů odlišní od těch z minulých let.
Podle ohlasů na výstavu, které mám z různých stran, můj názor na posuzování není zdaleka ojedinělý,
ale nese se mezi chovateli většinou Evropy. Hodně jsem proto přemýšlela nad tím, čím
to je, že názor chovatelů, kteří tibeťáky dobře znají, je tak moc odlišný od pohledu
obou zkušených rozhodčí, o kterých nejde říct, že by tak posuzovali z neznalosti.
Možná je to prostě tím, že někteří rozhodčí si přes nevoli chovatelů
začínají říkat, že extrémů bylo dost, že atraktivní showtypy nelze stále více prošlechťovat,
až se stanou jakýmisi karikaturami původního plemene. Možná se rozhodli dát přednost
tradičnímu, byť méně výraznému, ale standardnímu typu tibetského teriéra. Možná to má
být pro nás chovatele první a jistě kontroverzní námět k zamyšlení...
Simona Jemelková, listopad 2006
P.S.
Na začátku prosince konečně organizátoři výstavy zveřejnili na webu celkové výsledky všech psů posouzených na výstavě a ocenění tibetských teriérů se stala předmětem nového rozruchu mezi chovateli a vystavovateli. Zajímavý je především rozdíl mezi oceněním psů a fen. Psi, posuzovaní německým rozhodčím Walterem Jungblutem, získali 24x výbornou a 3x velmi dobrou, což bylo podle mého názoru až příliš tolerantní. Zato finská rozhodčí „nadělovala“ opravdu natvrdo i jinak velmi úspěšným fenám a tak pouze 12 fen bylo výborných, 15 bylo velmi dobrých a 1 dobrá.
Ve třídě mladých si podle paní rozhodčí zasloužily výbornou pouze první dvě juniorky ze sedmi, v mezitřídě byla výborná pouze první fena ze čtyř vystavených. Ve třídě otevřené se paní rozhodčí rozjela a na „výbornou“ se jí líbilo pět fen z devíti, ovšem vynahradila si to v šampiónkách, kde se rozhodla půl napůl a tak tři feny dostaly výbornou a tři velmi dobrou.
Takže jsem si na závěr mohla říci, že s naší „velmi dobrou“ Šivou jsme se ocitly ve skvělé společnosti, protože k mému největšímu překvapení stejně byla oceněna i opravdu krásná fena ze třídy šampionů, italská fena Lost Valley Chonyima, která nejen mě, ale většinu diváků okouzlila v září v Mariboru, kde vyhrála letošní Tibet Dog Euro. Myslím, že víc není třeba k Poznani dodávat...
SJ, 15.12.2006
Výsledky výstavy s fotografiemi najdete na webové stránce Tibetan Terrier Shows
