Většina z nás asi zná napínavý a dojemný příběh o věrné kolii Lasii. Tu chudí majitelé museli prodat a ona pak utekla od svého nového vlastníka a po strastiplné cestě se vrátila k chlapci, svému milovanému pánovi. Málokdo si ale uvědomí, že tento příběh může mít zcela reálné jádro. To může být varováním pro všechny, kdo z jakýchkoliv důvodů musí prodat nebo i jen na kratší dobu svěřit svého dospělého psa někomu cizímu. Zvláště psi plemen, která jsou v pravém slova smyslu společenská a fixovaná na svého pána, mohou při změně prostředí utíkat a hledat původní majitele. A realita života je taková, že románově šťastné konce se obvykle nekonají.
Znám bohužel několik případů, které v takovém případě skončily tragicky. U mé známé se například zabila tříletá fenka při skoku z vysoko položeného okna, když tam byla majiteli ponechána na pár dnů na hlídání. Nebo jiný případ čtyřleté fenky, která přes plot utekla ze zahrady nových majitelů, přičemž ti ji už nikdy nenašli. Šťastný návrat domů ve stylu Lassie se nekonal, protože na velkou vzdálenost fenka neměla šanci najít cestu.
Dramatickou situaci jsem já sama zažila se psem, který ke mně přišel jako dospělý. Po třech dnech u nás vypadal klidný a spokojený a tak jsem ho na procházce v klidném koutě parku na chvíli pustila z vodítka. V tu chvíli se ze zdánlivě spokojeného psa stal vyděšený opuštěný pejsek, který okamžitě začal bezhlavě utíkat pryč. Na kole jsem se vydala rychle v jeho stopách s hrůznými představami, co se může stát. Jen šťastnou shodou okolností neskončil o pár minut později pod koly aut na frekventované silnici. Když se mi ho podařilo dohnat, zaběhl naštěstí do otevřených vrat zahrady u rodinného domku. Po přivázání na vodítko se okamžitě jakoby zázračně zklidnil. Bylo to pro mě velké ponaučení o tom, jakou psychologickou oporou může být spojení psa s pánem pomocí vodítka.
Také další psi, kteří k nám přišli už jako dospělí, měli zpočátku podobné problémy a museli jsme zpočátku pečlivě zavírat okna i dveře.
Rady na závěr:
- Minimálně první dva týdny voďte nového psa venku zásadně na vodítku. Nenechte se zmást tím, že pes k vám zdánlivě přilnul, je klidný a netrpí už stresem z odloučení od původních pánů. Zdání může klamat !
- Nedejte mu příležitost k útěku pootevřenými dveřmi. Stačí pár vteřin nepozornosti, třeba když při odchodu stojíte mezi dveřmi a zastrkujete klíč do zámku, a neštěstí je hotovo.
- Na zahradě zkontrolujte všechny možné únikové cesty (popelnice přistavená k plotu, zídka, díra pod pletivem atd.). Psi se dokáží podhrabat, jsou dobří skokani a někteří dokáží dokonce vyšplhat po drátěném pletivu či po kmeni stromu. Takže nejlepší je, když nový pes první týdny nezůstává vůbec na zahradě bez dozoru.
- Doma v prostorách, kde se pes pohybuje, zavírejte okna a nenechávejte otevřený ani balkon. Vystresovaný pes může snadno zpanikařit a pak hledá bezhlavě únikovou cestu, což může skončit tragickým pádem.
- Bydlíte-li ve vyšším patře, ukažte psovi, jak vysoko jsou položená okna. Vysaďte ho třeba na okenní parapet (dobře ho přitom držte) a umožněte mu, aby se z okna pořádně rozhlédl. Psi mají dobrý orientační smysl a je pravděpodobné, že si zapamatuje, že za okny je nebezpečná propast a nebude se pokoušet tudy vyskočit. (Ale stejně na to nespoléhejte!)
- Pamatujte na staré dobré heslo „Buď připraven!“ a počítejte s dalšími neočekávanými okolnostmi a situacemi, které při prvních dnech pobytu psa u Vás mohou nastat…