Původ a historie

Pochází z hor a vysokohorských plošin „Střechy světa“ Tibetu – země, která je položena průměrně mezi 3500 a 5000 metry nad mořem. Tibet má extrémní klima, střídá se zde ledová, dlouhá zima a krátké, horké léto. Lidé i zvířata jsou přizpůsobeni těmto tvrdým životním podmínkám a všichni tibetští psi jsou proto robustní a odolní.

Tibetský teriér je velmi staré plemeno. Odhaduje se, že byl v tibetských klášterech chován již před asi dvěma tisíci lety. Byl používán jako vynikající, vytrvalý ovčácký pes i jako věrný průvodce karavan. V Tibetu, kde bylo lámaistické náboženství středem veškerého života, byl chován i jako posvátné zvíře, neboť pro Tibeťany symbolizoval bájného sněžného lva Sengge, který je i ve znaku Tibetu. Kolem jeho původu i historie existují krásné lidové pověsti.

Jako posvátný pes nesměl prý být darován nebo prodán žádnému cizinci, a každý Tibeťan, který takové zvíře vlastnil, ho považoval za svůj přední majetek. Proto teprve roku 1923, v době, kdy i do uzavřených a cizincům odedávna zakázaných oblastí Tibetu začali občas pronikat evropští návštěvníci, se podařilo anglické lékařce dr. Agnes Greig získat jako děkovný dar zlato-bílou fenku „tibeťana“ od tibetského obchodníka, jehož nemocné ženě zachránila život. Tato fenka Bunti se stala spolu s dalšími psy z tibetských klášterů, základem evropského chovu. Potomci chovatelské stanice“Lamleh“, existující až do smrti dr. Greig v roce 1972, jsou dodnes považováni za nejpůvodnější linii.

Tibetští teriéři v Čechách

Chov tibetských teriérů se rozrostl zejména od 60. let v Evropě i zámoří a tibetský teriér se stal atraktivním, velmi oblíbeným psem. Do Čech byli první tibeťané dovezeni r. 1972 manžely Karelovými z Golčova Jeníkova a jejich chov „Al-Erak“ se mezi lety 1974–1981 stal základem chovu tibetských teriérů u nás. Přesto, že se od té doby jejich chov rozšířil, zůstává u nás tibetský teriér stále dosti vzácným plemenem. Čeští tibeťáci mají nicméně vysokou úroveň a jsou velmi úspěšní i ve světě.

Charakteristika a povaha

Pokud se týká názvu, je tibeťan „teriérem“ jen podle jména a s pravými teriéry nemá nic společného. Ve své původní vlasti jsou dlouhosrstí psi všeobecně označováni jako „apso“ a teriérem byl tento pes pojmenován až Angličany, kterým svým středním vzrůstem a temperamentem připomínal jejich národní plemena. Ve skutečnosti patří tibeťan původem mezi ovčácké psy a nemá mít typický teriérský povahový rys – vrozenou ostrost.

Tibetský teriér je menší, asi 35 až 42 centimetrů vysoký společenský pes, živý a čilý. Je to mimořádně veselý a milý pes do rodiny. Je bdělý hlídač a každou návštěvu dobře ohlásí, vůči cizím bývá nedůvěřivý a zdrženlivý, není ale na lidi agresivní. Je robustní a otužilý, je však velmi společenský a proto není správné držet ho trvale venku na dvoře nebo dokonce v kotci, protože bez stálého kontaktu se svou rodinou strádá a trápí se.

Atraktivní dlouhá srst

Se svým bohatým osrstěním se kšticí vesele spadající přes oči a se silnými chlupatými packami je tibeťan velmi atraktivní. Srst je třeba pravidelně pročesávat, aby nezplstnatěla (v dospělosti průměrně jednou týdně, mladé zvíře častěji).

Jeho srst je na rozdíl od jiných plemen psů suchá, bez krycího tuku, a tibeťan tedy typickým „psím“ způsobem nezapáchá, což je výhodné zejména v bytě. Atraktivní je i to, že vlastně každý tibeťan je jiný – může mít nejrůznější barvy (povolena je každá barva kromě čokoládově hnědé), může být i dvoubarevný nebo tříbarevný. Převládají však černí nebo plaví jedinci.

Ten, kdo hledá atraktivního a pěkného rodinného psa, veselého kamaráda dětí, robustního a odolného, ale zároveň nepříliš velkého, najde v tibetském teriérovi rozhodně to pravé!