Česání a kartáčování
Typická srst tibetského teriéra se skládá z jemné, vlně podobné podsady a bohaté vrchní neboli krycí srsti, která je dlouhá a pevná, rovná nebo mírně zvlněná. Krycí srst nesmí být nadměrně hustá, nesmí být hedvábná nebo kudrnatá. Pes ve výstavní kondici nemá vypadat jako „chlupatá koule“, ale srst má být pěkně splývavá.
Při běžné péči stačí dospělého psa jednou až dvakrát týdně rozčesat a vykartáčovat. Závisí to ale hodně také na způsobu jeho života: pes pohybující se hodně venku by měl být rozčesán častěji, aby se odstranily úlomky větviček a dalších nečistot ze srsti. Ty totiž tvoří počátek pro plstnaté plotny v srsti. V době línání se musí pes pročesat častěji, aby se odstranila odumřelá podsada a zabránilo se tak plstnatění.
Základ pro dobrou srst vzniká už u štěněte za předpokladu, že má pro ni také dobré genetické vlohy. K tomu se připojuje optimální výživa. Je důležité podávat psovi opravdu kvalitní potravu, protože bez ní se špičkové srsti nedosáhne (nehledě na další možné zdravotní důsledky).
Na česání jsou nejvhodnější kovové – ocelové hřebeny, které jsou dostatečně pevné a srst důkladně rozčešou, ale přitom nevytrhají moc podsady ani nevyvolávají v srsti statickou elektřinu jako zcela nevhodné hřebeny a kartáče z umělé hmoty. Pro kartáčování je dobrý drátěný kartáč (pevné kovové zuby zapuštěné do pružné gumové podložky).
Osmi- až dvanáctitýdenní štěně ještě není třeba příliš česat. Ale je dobré s pravidelným česáním začít už v nejmladším věku štěněte, protože si na česání zvykne a i Vy – jeho pán – tak přivyknete pravidelnému režimu česání už v době, kdy je ještě jednoduché a naprosto nenáročné na čas.
Pamatujte, že česání a kartáčování musí být pro Vašeho psa i pro Vás běžné a radostné, a že v žádném případě to nemá být trápení, spojené někdy se soubojem s nezvladatelným psím bojovníkem! Proto přivyknutí na péči o srst záleží na včasné výchově. Majitel, který pravidelnému režimu včas nenavykne sebe ani štěně, pak s hrůzou zjistí (obvykle někdy mezi půl rokem a rokem věku psa, před první výstavou), že má doma zplstnatělého chlupatce, kterého neumí uvést do normálního stavu. Rozčesání zplstnatělé srsti může být neřešitelný úkol i u ukázněného psa, ale u zoufale se bránícího ďáblíka je to obvykle nemožné a bohužel to vede ke smutným koncům – nezbývá než použít nůžky, a výstavní kariéra nadějného budoucího šampióna pak často končí dřív, než vůbec začala.
Při česání se začíná se od nohou a postupuje se po bocích nahoru, vždy ve směru přirozeného růstu srsti. Při česání proti srsti se vytrhává příliš mnoho podsady! Srst mezi předníma i zadníma nohama a kolem pohlavních orgánů má více sklon k plstnatění. Další taková „nebezpečná“ místa jsou za ušima a pod krkem. Při kartáčování od břicha postupně k pěšince má pes ležet na boku. Štěně, které si na česání teprve zvyká, je přitom třeba stále chválit za trpělivost.
Většina psů nemá ráda, když jsou chytání za packy, proto česání zejména předních nohou může být trošku složitější. Někteří tibeťani umějí velmi obratně packami před česáním uhýbat. Na místě je vlídná a trpělivá důslednost – uvědomte si, že když to při jednom česání vzdáte, příště pak budete mít práci daleko složitější.
Hlava s vousy a očima se češe v sedě nakonec. Také ocas češeme v závěru celé procedury, dbáme přitom na to, že jde o mimořádně citlivou partii, kde agresivnější postup našeho pejska velmi bolí. Úplně na závěr česání celou srst počínajíc hlavou pečlivě prokartáčujeme. Je přitom třeba dbát, aby vždy byl pramen chlupů prokartáčován od kůže až po špičku jedním tahem, bez ohýbání špiček chlupů nahoru.
Dvanácti- až osmnáctiměsíční mladý pes musí být rozčesán pokud možno denně (maximálně obden), protože má srst ještě ve vývoji. V tomto období obvykle začíná přelínávání ze štěněčí jemné srsti do dospělé pevnější srsti, a tak má srst větší sklon k plstnatění. Toto pro majitele „kritické období“ trvá individuálně, obvykle končí do dvou let věku. Pevná dospělá srst se vyvíjí nejprve obvykle kolem kohoutku a na lopatkách, nejpozději pak na zadní partii zad a na stehnech.
Srst tibeťana se vyvíjí do plné krásy velmi individuálně, obvykle mezi dvěma až třemi lety, ale často až do čtyř let věku psa. Neděste se proto, když Vám na výstavě třeba s dvouletým psem rozhodčí řekne, že srst Vašeho psa je „nehotová“ – je to docela normální a každý zkušenější chovatel a vystavovatel s tím počítá.
Při česání a kartáčování nemá být srst psa nikdy zcela suchá, neboť chlup může být křehký a nabitý statickou elektřinou. U dlouhé srsti rovněž existuje nebezpečí, že se špičky chlupů budou ulamovat. Účelné je proto používat speciální antistatické prostředky, ať už ve formě spreje nebo mechanického rozprašovače. Při běžné péči postačí rovněž navlhčit při česání srst lehce mechanickým rozprašovačem s měkkou vodou, do níž je přidáno nepatrné množství antistatického kondicionéru.
Občasným problémem dlouhosrstých plemen bývá nadměrně suchá, lámavá srst. Pro získání pružné elastické srsti existuje poměrně široká paleta speciálních kosmetických prostředků, určených speciálně pro dlouhosrsté psy – lze je koupit na většině kynologických výstav nebo na internetu.
Odstranění případných plstnatých cucků a ploten se provádí napřed prsty – plstnaté místo se velmi opatrně uvolní, rozdělí a roztahá prsty od sebe po pramíncích, nakonec se teprve zbytek „cucku“ vykartáčuje. Přitom se chlupy opatrně chytnou prsty mezi kůží psa a plstnatou plotnou. Nikdy se nesmí tahat přímo od kůže psa, protože ho to velmi bolí a pak bývá při česání nevrlý.
Podle mých zkušeností je vhodné pravidelně nakrátko ostříhat chlupy těsně kolem konečníku a pohlavních orgánů. Je nutné ale postupovat opatrně – příliš vystříhaná srst na těchto místech nepůsobí na pohled pěkným dojmem. Tibeťanům rostou chlupy bohatě i mezi prsty tlapek, kde mohou někdy zplstnatět, což pak psa tlačí a bolí při chůzi. Je dobré proto pravidelně tlapky kontrolovat a přerostlé chlupy stříhat – ne vystřihávat do hloubky mezi prsty, ale zarovnávat zároveň s plochou polštářků tlapky.
Chlupy rostou i v uších. jako všechna plemena se zavěšenýma ušima může i tibeťan trpět na záněty zvukovodu. Je třeba pravidelně uši kontrolovat. Je vhodné chlupy z uší vytrhávat. Někteří psi to však nesnášejí, v takovém případě alespoň přerostlé chlupy opatrně vytaháme ven z ucha a nůžkami opatrně přečnívající chlupy ostříháme. Je-li v uších nečistota – prach, mnoho ušního mazu apod. – je třeba uši vyčistit. Existuje celá řada prostředků na péči o psí uši (např. Otifree atd.).
Koupání
Srst tibetského teriéra je na rozdíl od většiny jiných plemen psů suchá, téměř bez krycího tuku, a tibeťan tedy typickým „psím“ způsobem nezapáchá. Srst má do jisté míry samočisticí schopnost, což znamená, že se v ní písek a bláto ve větším množství trvale nedrží, ale po uschnutí opadá a pes je víceméně čistý.
Proto není třeba psa při běžné každodenní péči často koupat. Srst však nesmí být trvale zaprášená nebo dokonce ulepená nečistotami – není pak dost provzdušněná, což vede k jejímu většímu vypadávání a lámání. Nejlepším opatřením je sprcha čistou vodou – packy a břicho vždy, když je venku vlhko a pes se zablátí, celé tělo pak podle potřeby.
Při běžné péči obvykle postačí psa vykoupat šamponem asi jednou za měsíc. Výstavní jedinci se obvykle koupou častěji, protože nároky na mimořádnou kondici srsti jsou v dnešní výstavní konkurenci takové, že vyžadují poměrně náročný režim. Zkušení vystavovatelé Vám většinou řeknou, že koupu přibližně jednou za týden až za dva. Používají se speciální šampony pro dlouhosrsté psy. (Veškerou kosmetiku pro psy v širokém výběru je možné koupit na každé větší kynologické akci, nebo v některých lépe vybavených prodejnách kynologických potřeb.) Humánní prostředky raději nepoužívejte, protože lidská pokožka má jiné pH než kůže psa a „lidská“ kosmetika by při dlouhodobém používání mohla vyvolat na kůži psa alergické reakce.
Po koupání bývá srst psa suchá a nabitá statickou elektřinou, je proto dobré použít některý kvalitní regenerační antistatický prostředek, opět speciální pro dlouhosrsté psy.
Po koupání je samozřejmě třeba srst důkladně rozčesat. S česáním počkáme, až je srst částečně proschlá.
Vysoušení srsti fénem je sice pracnější a delší než vysoušení lidských vlasů, avšak velmi je doporučuji – bez něj schne pes až několik hodin a může značně prochladnout. Na fén je tak jako na česání nutné psa postupně navykat od štěněte. Nikdy nepoužívejte na sušení horký vzduch. Jednak je příliš teplý vzduch psovi nepříjemný a může ho značně pálit, jednak se horkým vzduchem srst příliš přesuší a může se pak lámat. Nejlepší je sušit srst vlažným vzduchem „do polosucha“ – zabráníme tak prochladnutí psa, ale zároveň necháme prostor přirozenému doschnutí srsti bez jejího poškození.
Cizopasníci
Případné napadení psa cizopasníky má na kondici srsti psa obrovský vliv. Velmi často vyvolávají vnitřní i vnější cizopasníci různé alergické reakce, pes se škrábe, jeho srst začne být matná a lámavá, nadměrně líná a podobně. Je-li napadení cizopasníky dlouhodobější, může se stát, že začne mít i vážnější zdravotní problémy, nehledě na riziko přenosu na člověka. Dbejte proto, aby pes byl zdravý a každé napadení cizopasníky okamžitě řešte ! Existuje řada nových účinných preparátů na odčervování zvířat. Budete-li mít někdy podezření, že Váš psík trpí některým z vnitřních nebo vnějších cizopasníků, obraťte se prosím co nejdříve na svého veterinárního lékaře a on Vám jistě dobře poradí.