Jedny ze světově nejznámějších chovatelských principů, studovaných generacemi chovatelů, jsou zásady sestavené slavným kynologem Raymondem H. Oppenheimerem (+1984). Jeho 20 principles of Breeding Better Dogs bylo sepsáno pro bulteriéry, které choval, ale mají obecnou platnost pro všechna plemena. Důležité k zamyšlení jsou i pro chovatele tibetských teriérů a každý z nich by si je měl aspoň jednou za rok přečíst.

“Existuje obrovské množství různých metod chovu, některé dobré, některé špatné. Nikdy si nedovolím říkat nadšeným chovatelům, co je tou správnou metodou, protože nic takového jako správná metoda neexistuje. Vynikajících úspěchů je možné dosáhnout mnoha rozličnými způsoby. Takže jen představím některé zásady, kterých se v chovu držím a o kterých si myslím, že budou nápomocné tomu, abyste se vyvarovali některých nástrah a nepadli do pasti způsobené nevědomostí.” (Robert H. Oppenheimer)

  1. Pamatujte si, že jedinci, které vyberete pro chov dnes, budou mít vliv na plemeno na mnoho let dopředu. Mějte tuto myšlenku pevně na mysli, když vybíráte spojení chovných jedinců.
  2. Můžete vybrat pouze dva jedince pro jednu generaci. Vyberte si jen ty nejlepší, protože budete muset počkat na další generaci ke zlepšení toho, co začnete. Odchovávejte vrh pouze tehdy, pokud očekáváte, že potomstvo bude lepší než oba rodiče.
  3. Nemůžete očekávat, že statistické předpovědi budou platit u malého počtu zvířat (jako je jeden vrh štěňat). Statistiky se vztahují pouze na velké populace.
  4. Rodokmen je nástroj, který vám pomůže určit dobré a špatné vlastnosti, které váš pes pravděpodobně má nebo přenáší. Rodokmen je jen tak dobrý jako pes, kterého představuje.
  5. Svoje odchovy plánujte jako celek, a ne jen pro jeden nebo dva parametry. Nesledujte ve svém chovu módní trendy, protože ty obvykle zdůrazňují jednu nebo dvě vlastnosti psa na úkor zdraví a funkce celku.
  6. Kvalita neznamená kvantitu. Kvalita je důsledkem pečlivého studia a dobře promyšlené vize toho, čeho se snažíte dosáhnout. Vzniká díky vaší trpělivosti čekat, až jsou k dispozici ti praví chovní jedinci, díky správnému vyhodnocení toho, co jste již odchovali, a především díky chovatelskému plánu, který byste měli mít nejméně na tři generace dopředu od vašeho nynějšího chovu.
  7. Pamatujte, že vady kostry je v chovu nejtěžší napravit.
  8. Neupínejte se na dobrého psa, který není schopen své vlastnosti předávat dál. Užijte si krásu, kterou představuje, ale nepoužívejte ho/ji ve svém chovném programu.
  9. Používejte outcross (křížení mezi plemeny) velmi střídmě. S každou žádoucí vlastností, kterou získáte, přijdou také špatné vlastnosti, které budete muset odstranit v dalších generacích.
  10. Inbreeding (příbuzenská plemenitba) je cenným nástrojem, je to nejrychlejší metoda, jak upevnit dobré vlastnosti a typ. Odhaluje však také ty skryté vlastnosti, které je třeba z chovu odstranit.
  11. Chovem nemůžete „vytvořit“ cokoliv nového. Získáte jen to, co bylo na začátku. Je možné, že to bylo skryto po mnoho generací, ale bylo to tam.
  12. Nevěřte starému klišé o tom, že sourozenci skvělého jedince jsou pro chov stejně dobří jako on sám. Sourozenci mají málokdy stejný genetický potenciál.
  13. Buďte upřímní sami k sobě. Dokonalí psi (nebo feny) neexistují, ani dokonalí plemeníci. Nemůžete dělat kompetentní chovatelskou práci, pokud neumíte rozpoznat chyby a přednosti psů, které plánujete pro svůj chov.
  14. Dědičné vlastnosti se dědí stejně po obou rodičích. Neočekávejte, že vyřešíte všechny vaše problémy v jedné generaci.
  15. Pokud nejhorší štěně ve vašem posledním vrhu není o nic lepší než nejhorší štěně ve vašem prvním vrhu, neudělali jste žádný pokrok. Váš poslední vrh by měl zůstat opravdu vaším posledním.
  16. Není-li nejlepší štěně ve vašem posledním vrhu o nic lepší než nejlepší štěně ve vašem prvním vrhu, neudělali jste žádný pokrok. Váš poslední vrh by měl zůstat opravdu vaším posledním.
  17. Nevybírejte chovného jedince podle jeho (nebo jejích) nejlepších nebo nejhorších potomků. Vyhodnocujte jej podle toho, jaké vlastnosti má většina jeho potomků.
  18. Mějte na paměti, že kvalita je kombinace zdraví a funkčnosti. Nejde jen o co nejméně vad, ale o přítomnost pozitivních předností. Musíte hledět na celého psa. Nedostatek pozitivních vlastností je největší vadou ze všech.
  19. Nedovolte, aby osobní pocity ovlivnily váš výběr chovných zvířat. Správný pes pro váš šlechtitelský program je správný pes, bez ohledu na to, kdo jej vlastní. Nikdy nepomlouvejte dobrého psa, takoví jsou příliš vzácní a nádherní na to, aby byli poškozováni lidskou malicherností.
  20. Nikdy se nespokojujte s ničím než jen tím nejlepším. Druhé nejlepší není dostatečně dobré.

(překlad S. Jemelková, zveřejněno ve Zpravodaji TTC č. 50/2013)

20 zásad chovatelství R. H. Oppenheimera